Vývoj šperků na konci 18. a začátkem 19. století

Velká francouzská revoluce v roce 1789 vyvolala politické i společenské změny, které podstatně ovlivnily vývoj také v ostatních evropských zemích. Změny zasáhly i právě specializované oblasti uměleckého řeměsla jako jsou právě šperky. Konečně přestaly platit pravidla určující jednotlivým společenským vrstvám druh oděvu a jeho ozdoby. Změnila se tedy struktura společnosti, ale i vztah zadavatele a zlatníka. Hlavním nákupčím se stal měšťan, který neobjednával, ale nakupoval. Zlatník tedy ke své dílně přidal i svůj obchod. 

Zvětšila se potřeba levnějších ozdob a šperky přestaly být unikátním dílem. Technocká revoluce přinesla řadu nových pomůcek. Využívaly se klasické drahé kovy a vzácné kameny, ale také vznikaly materiály náhražkové jako kovové slitiny napodobující zlato a stříbro, ocel nebo skleněný štras vynikajícího lesku.

Na počátku 19. století vznikl šperk ze železné litiny. V Čechách rozkvetla granátová industrie, exportovaná do evropských a asijských zemí nebo do Ameriky. Smuteční šprky se zhotovovaly nejen z černého onyxu a obsidianu, ale také z černého skla - hyalitu a gagátu - jetu.
Oděv odhalil paže, kterým móda nabídla párové náramky na zápěstí, předloktí i nadloktí. Volně řasené šaty si vyžádaly spony na rameno. Odhalený krk zatěžkal zlatý řetěz, řetízek či šňůrkové náhrdelníky z jedné nebo vícenásobné řady perel či broušených drahokamů (v Čechách většinou z fasetovaných českých granátů). Náhrdelníky měly bohatě zdobné uzávěry a stejně jako náhrdelníky na tom byly i náramky. Módní byly také článkové nákrční řetězy, řetízky a koliéry. Řetízkem se vázaly vlasy, do kterých patřila také čelenka nebo diadém. Odhalené uši zdobyly dlouhé visací naušnice a oblíbené byly také naušnice "kreole"; velké kruhy či ovály ve tvaru stočeného hada nebo naušnice zdobené na přední straně řádkou perel nebo drahokamů. Dále do módy přišly naušnice rokokové. Prsteny nejrůznějších tvarů, prsteny s perlamy a prsteny s různými ozdobami se nosily na všech prstech včetně palce. Pánské šperky se zpravidla omezovaly na řetěz nebo klips s hodinkami pečetní prsteny nebo drahocenné knoflíky a pečetidla ve formě přívěsku k hodinkám.
Střední Evropa sice přejala stylotvorné podněty, ale reagovala na ně i po svém. Motivy splétaných sukovitých větvím listů a plodů venné révy a květů macešek byly nejčastějšími dekorativními prvky  a měly je na sobě jak naušnice, brože, náhrdelníky, náramky, prsteny, kompletované malé i velké soupravy i z dutého zlata doplněné rytinami nebo drahokami. 
Drahokami se většinou zasazovaly do kvalitního zlata. Lůžka kamenů ale byla až do 60 let z optických důvodů stříbrná. Pak se začala uplatňovat platina. Náhražky  a levné kameny se fasovaly především do stříbra a slitin. Během další doby se vyvinuly nové způsoby fasovaní - zasazování. Nebylo pravidlem šperky puncovat. Často je punc také nedostatečně vyražený nebo je ošoupaný.